Navzdory básník zpívá

Ústředním hrdinou románu je François Villon, buřič, tulák, člověk nevázaného života, především však básník. Je považován za předchůdce prokletých básníků a jeho poezie, ač poplatná středověké, přináší už mnohé moderní prvky. Narodil se roku 1431 a zemřel někdy po roce 1463, neznámo s určitostí kde a kdy.
Vyprávění Jarmily Loukotkové na nás dýchne atmosféru středověké Francie, především Paříže, ale hlavně nás nechává nahlédnout do srdce muže, jenž sice zemřel mladý, ale bohatý zkušenostmi a zážitky jako málokdo; muže, který prožil za pět let, co stovky lidí nepotká celý život. V jeho duši se mísí dobro se zlem, láska a nenávist, hledání Boha a zatracování, radost pozemského života s marností světa. Na své životní pouti poznává krásu i ošklivost, věznice i paláce, pařížské podsvětí i pařížskou smetánku, krčmy i nevěstince, ale také hlubokou vášnivou lásku ke Kateřině, která je nevědomou příčinou jeho věčného putování.